Co je uhlíková stopa společnosti
V poslední době stále více společností buď na dobrovolné bázi, či pod tlakem legislativy a svých odběratelů přistupuje k měření a výpočtu uhlíkové stopy své organizace. Co si můžeme pod tímto pojmem představit?
Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb, přepočtená a vyjádřená
Jako množství emisí skrze ekvivalent CO2. Jednoduše řečeno měří množství skleníkových plynů, které odpovídají aktivitám či produktům dané firmy. Uhlíkovou stopu v současné době měří a vykazují tisíce firem v zahraničí a desítky firem v České republice. Jejich reporting se stává korporátním standardem podobně jako environmentální systémy řízení (EMS) či společenská odpovědnost firem (CSR).
Pilíře strategie snižování uhlíkové stopy
Závazek měření a vykazování skleníkových plynů firem není jednorázovou aktivitou firmy, ale vyžaduje strategický a organizační přístup. Zároveň by měření uhlíkové stopy společnosti postrádalo smysl, pokud by nenásledovala konkrétní opatření podniku k jejich snížení. Tato opatření by také neměla být nahodilá, ale měla by být součástí dlouhodobého plánu snížení emisí či komplexnější strategie udržitelnosti. Tyto iniciativy by samozřejmě měly mít podporu vedení, potřebné zdroje a být pravidelně vyhodnocovány a aktualizovány. Jde tedy o cyklus dobře známý z jiných oblastí řízení podniků.
Základními pilíře takového plánu by měly být:
1. Závazek managementu a včlenění do organizační struktury
Logickým prvním krokem je získání závazku managementu realizovat plán snižování firemních emisí. Součástí tohoto závazku by měla být alokace zdrojů (finančních, personálních) a určení odpovědnosti za přípravu a realizaci plánu snižování emisí. Vhodné je určit osobu zodpovědnou za oblast uhlíkové stopy, která má kromě reportingu na starost i přípravu plánu. V případě větších podniků může jít o interní tým odpovědný za udržitelnost či ne-finanční reporting.
2. Stanovení cíle snižování uhlíkové stopy
Stanovení cílů programu snižování emisí je důležitým prvotním krokem. Zdánlivě se jedná o jednoduchý krok, avšak musí být dobře interně prodiskutován a pro cíle musí být získána dostatečná interní podpora. Mezi nejčastějšími cíli firem najdeme:
– Minimalizace a řízení rizik spojených s emisemi GHG
– Dosažení úspor nákladů a povzbuzení inovace
– Příprava na budoucí právní regulace
– Ukázání vůdčí role firmy a společenské zodpovědnosti
– Účast v dobrovolných programech (jako je CDP, Science based targets apod.)
– Dosažení uhlíkové neutrality
Velmi důležité je také rozhodnutí, zda společnost zvolí absolutní, či relativní cíl snižování emisí.
Zvolení konečného roku pro naplnění daného cíle je také strategickým rozhodnutím. Podniky nejčastěji pevně stanoví cílový rok, kdy má být dosaženo snížení emisí oproti výchozímu roku. Příklad tohoto postupu je cíl snížit emise o 25 % v roce 2025 oproti roku 2015. Klíčovým kritériem pak je dosáhnout porovnání srovnatelných údajů na meziroční bázi.
3. Ekonomické zdůvodnění, byznys case
Je samozřejmé, že organizace nebude realizovat žádná opatření ke snižování své uhlíkové stopy, aniž by znala náklady na tato opatření. Realizaci plánu snižování emisí proto lze realizovat jako standardní byznys case. Finanční stránku uhlíkové stopy organizace, tedy náklady spojené s uvolňováním a snižováním emisí GHG v podniku, mohou ovlivnit následující faktory:
– Cena energií, paliv a elektřiny, které podnik spotřebovává.
– Provozní náklady zdrojů emisí, vozidel či zařízení.
– Náklady na vyhovění stávajícím zákonům a regulačním opatřením.
– Předpokládané náklady na budoucí regulaci či daně (např. uhlíková daň).
– Náklady či výnosy spojené s účastí v emisním obchodování s uhlíkem, jako je systém EU ETS.
– Informace o úsporách, dosažených díky přechozím opatřením (například díky ekoefektivnímu designu nové budovy či energeticky úsporným opatřením).
4. Nastavení KPI a rámce jejich sledování a reportování
KPI či Indikátory slouží k hodnocení pokroku směrem k vytyčenému cíli. V rámci strategie udržitelnosti je běžné mít sadu indikátorů, které obsahují tlak na efektivnost, hospodárnost a kvalitu jednotlivých opatření, ale také na snižování uhlíkové stopy jako celku. Umožnují také porovnat výkon podniku ve vztahu k dalším firmám v sektoru či ve vztahu k nejlepší praxi. Každý indikátor musí být jasně definován, včetně způsobu výpočtu, zdrojů dat, odpovědnosti za sledování, frekvence sledování a způsobu reportingu. Právě monitoring a reporting KPI je pak nedílnou součástí implementace plánu. Mnoho firem si v poslední době dává za cíl i uhlíkovou neutralitu, ke které se zavázala do roku 2050 i Evropská unie.
5. Komunikace a prezentace plánu, školení
Úspěch realizace plánu silně závisí na způsobu zapojení zaměstnanců podniku a na jejich kompetenci. Doporučujeme proto závazek firmy každoročně vypočítat uhlíkovou stopu aktivně komunikovat, a to jak interně, tak externě. Mezi osvědčené opatření patří zapojení interního komunikačního týmu, office managementu či pravidelná školení pro zaměstnance anebo vedení firmy. Společnost by se také měla snažit komunikovat své úsilí o snížení emisí se svými obchodními partnery, dodavateli, odběrateli a zákazníky.
Zajímá-li vás výpočet uhlíkové stopy a strategie jejího snižování, kontaktujte nás. Poradenská firma Sustainables s vámi tuto problematiku ráda prodiskutuje a případně připraví návrh projektu ať už v oblasti měření uhlíkové stopy, či strategií udržitelnosti.